Nechci toho moc

18. prosince 2016 v 12:14 | T.Š.
Drazí neřádi,

tak nějak si myslím, že tuhle písničku jsem psal přesně na tohle téma týdne :) Budu rád za jakoukoli kritiku či názor, neboť pořád jenom hate!!! A tak to má bejt :D :D :D Pro ty z vás, kteří se toho bojí - je to spíš pop, než cokoli jiného i když původní záměr byl punk-rock :D :D :D :D :D Má to poměrně chytlavej a návykovej refrén :D

 

Změna je život

5. prosince 2016 v 16:53 | T.Š. |  Ze života
Věcí, které mi změnily život bylo docela dost. Nicméně jedna taková stěžejní byla, že jsem se zbláznil. Jedlo mi v kouli, šplouchalo mi na maják, strašilo mi ve věži ... to je fuk jak tomu chcete říkat. Jednoho krásnýho dne jsem se ocitnul na lůžkovém oddělení psychiatrie a od té doby se to se mnou táhne. Dopracoval jsem to až k plnému invalidnímu důchodu. Každopádně je to poslední dobou celkem v pohodě a jelikož nejsem lemra líná, nechal jsem se opět zaměstnat a chodim do práce jako každej druhej. Bouchám šichty v Amazonu a nepřijde mi to nikterak namáhavý. Dělal jsem podstatně horší práce. Na cestě mám potomka, který by se měl narodit cca v červnu. Takže se musím ohánět i kdybych nechtěl. Konec konců plnej invalidní důchod mi vyměřili necelejch 10k. Uznejte sami že za 10k dneska nejde žít. Dáte 7 za nájem a zbydou vám 3k. Zaplatíte internet a paušál a zbydou vám 2k. A to máte na celej měsíc na žrádlo, na cigára a na pivo. Nedej bože mít nějaký splátky. To je prostě na chcípnutí. To může stačit tak člověku kterej bydlí u rodičů, nebo má permanentku v Bohnicích. Já jsem fyzicky zdráv a můžu makat. Občas mi houpne ale tak co. Být normální je negativní diagnóza říkala moje bývalá. Člověk musí žít. A když už musí žít, tak se musí starat, aby to mělo nějakou úroveň. Musím říct, že chvílema je toho na mě fakt ranec a občas se musim "sjet" Rivotrillem, abych ten nápor zvládnul. Přeci jen nejsem tak psychicky odolnej, jak bych si přál. Ale nesedím na prdeli a nelituju se, jakej mám zkurvenej život. Snažím se to změnit. Může se stát, že to nezvládnu a že mě to prostě sundá. Ale zatím to jde. A když to i nadále půjde aspon takhle, budu rád.

Co tím vším chci říct je naprosto evidentní. Vyserte se na všechno a na všechny. Důležití jste vy! Dělejte všechno pro to aby jste byli dobří a aby jsme v tom co děláte, ať už to je cokoli, byli pokud možno co nejlepší. V dnešní době není místo pro ty, kteří jsou líní měnit svůj život a zaběhlé stereotypy. Snažde se kurva trošku :)

Tabu (latura)

16. listopadu 2016 v 8:23 | T.Š. |  Z hudby
Drazí neřádi,

když už mám ten blog a píšu muziku, tak proč si neudělat reklamu, že? :) Níže najdete dvě písničky které jsem napsal pro svoji novou kapelu. První je taková pochmurná kytarovka s trošku fantasy tématikou a je anglicky. Ta druhá je vyloženě punkrock a je o mé spolubydlící. Určitě poslechněte a hoďte nějakou zpětnou vazbu. a kapelu Straitjacket vám tímto děkuju :)




 


Ty víš kdo jsem

13. listopadu 2016 v 7:05 | T.Š. |  Ze života
Takže kundihvízdi,
když už jsem psal minulej článek o tom, že bychom neměli ze sebe dělat něco co nejsme a být tací jací jsme, logicky musí následovat článek o tom kdo jsem já.
Jsem dement, retard, šulin, přisírka, kundihvízd, trotl, ignorant, alkoholik, profesionální blázen a bůh ví jak mě to lidé ještě titulovali.
Na základce a na střední jsem zažíval hotové peklo. Byl jsem obětí jak fyzické, tak psychické šikany. (Ani se nedivim, byl jsem vážně kus čuráka) Došlo to tak daleko, že se mi rozjely panické záchvaty, byla mi diagnostikována hraniční porucha osobnosti (dnes emoční nestabilita), schyzofrenie ... a pár dalších pičovin. Moje složka u psychiatra by se dala vydat knižně a byl by z toho dokonalej precedenc, jak to v životě nemá vypadat. Trvalo mi zatraceně dlouho než jsem si uvědomil, že mi na těch lidech vlastně nemusí záležet. Že mi můžou bejt dokonale u prdele. Ale stálo mě to rok a půl po blázincích, stahodinová sezení s psychiatry a psychology, popravdě možná i játra protože jsem to řešil tím že jsem chlastal jak duha a plíce protože dodnes vyhulim 50 cigaret za den.
Psychický potíže mám furt ... žeru Antidepresiva, Antipsychotika, Sedativa, Stabilizátory nálady a podobně. Nicméně změna nastala, když jsem vysmahnul ze školy. Odmaturoval jsem jako nejlepší z ročníku ( i když dodnes nevim jak jsem to udělal ) a začal život. Práce, stěhování od rodičů a podobně. Založil jsem kapelu, kde zpívám, hraju lead guitar a jsem zodpovědnej za většinu textů. (kdyby to někoho zajímalo www.bandzone.cz/ontheroad - to co je česky je moje práce)
Přestal jsem se bát veřejně projevit. Přestal jsem se bát lidí. Mám je v piči. Dneska dojdu na konzert a je mi upřímně u prdele jestli jsou tam dva lidi, nebo jich je tam 100. Je mi u prdele co si myslí o mě, nebo o muzice kterou píšu. Jsem grázl a ignorant. Ženskejch mám, že pomalu nevim za kterou dřív. Na peníze si taky stěžovat nemůžu. Píšu na zakázku hudební texty, dělám copywright, dělám motivační proslovy a jelikož jsem dobytek, tak do nedávna jsem dělal live chat, fotil hambatý fotky a podílel se na produkci porna.
Vím dobře, že jsem zmrd ... jsem hajzl, jsem příklad chlapa o kterýho by slušná ženská neměla ani zavadit pohledem. Je to tak, jsem si toho vědom a přiznávám to. Ale jsem takovej a jinej nebudu. Jsem výstřední, jsem rebel, baví mě pohoršovat a provokovat lidi.
Prostě už jsem takovej. A kecy typu: " Jednou potkáš ženskou, která ti otočí život na ruby a udělá z tebe člověka." tak těm se v skrytu duše možná tak směju. Jsem duševně narušenej grázl, bez špetky empatie. Dejte mi chlast, ženský a rocknroll a budu kurevsky spokojenej parchant.
Carpe diem .... ted víte co jsem za neřáda :)

Ty víš kdo .. a Voldemort to není!!!!

12. listopadu 2016 v 15:55 | T.Š.
Servus :)

První co mě napadlo, když jsem si přečetl aktuální téma týdne byl pochopitelně Voldemort. Nicméně psát článek o Harry Potterovi je asi tak stejně nápadité, jako půlnoční překvapení na rybářském plese.

Téma o kterém chci psát je úplně z jiného soudku. Akorát je potřeba téma týdne "Ty víš kdo..." doplnit ještě o slovo "jsi".

Dnešní doba je vskutku prazvláštní. Lidé si velmi málo uvědomují svoji výjimečnost. Mají mnohdy značné pochyby o své vlastní identitě a o kom kdo doopravdy jsou. V dnešní době jsme od narození formování a tvarováni internetem a médii k obrazu dnešní společnosti, což ve výsledku naprosto potírá jakoukoli individualitu člověka. Dospělo to do takové fáze, že na kohokoli kdo nejde s "proudem", kdo je jiný a jakkoli vybočuje z řady, je pohlíženo s despektem a skrz prsty. A já si myslím, že to rozhodně není správné. Každý jeden z nás je výjimečná osobnost a měli bychom se zaměřit na to, abychom byli naopak originální, abychom nezakrývali to, kým opravdu jsme. Měli bychom být ke svému okolí upřímní. Ať už je člověk jakýmkoli způsobem "jiný" než většina, je gay, lesbička, věřící, ateista, vyznavač Satanismu, nebo autor kontroverzní hudby, neměl by se za to stydět, nebo to zakrývat. Dnešní doba má tu výhodu, že má pochopení téměř pro cokoli. Je pravděpodobné, že narazíte na jedince, nebo skupiny lidí, kteří k vám budou za to jací jste projevovat otevřenou nenávist, ale "who the hell cares". Na světě nejsme proto, abychom se zavděčili všem.

Buďte sví, buďte originální a proboha (!!!) NEHRAJTE SI NA NĚCO CO NEJSTE JEN PROTO, ABY JSTE SE NĚKOMU ZAVDĚČILI!!!!!!

Hawk ..... Domluvil jsem :)

Návrat "ztraceného" syna

12. listopadu 2016 v 15:41 | T.Š.
Drazí přátelé,

je to již nějaký ten pátek, kdy jsem na tento blog přidal nějaký ten příspěvek. Je to dáno především tím, že jsem se pokoušel rozjíždět jiné projekty, složitou životní situací, zdravotními obtížemi a tak podobně. Cítím tudíž potřebu se vám omluvit a slibuji, že svoji prachbídnou aktivitu do budoucna napravím.

Carpe diem :)

Festival svobodného filmu

3. května 2015 v 15:34 | T.Š. |  O světě kolem nás
Drazí neřádi,

v pátek jsem byl svědkem mimořádné akce. Byl jsem účasten a měl jsem i tu čest pomáhat při organizaci, na Festivalu svobodného filmu, který již po několikáté pořádala žatecká Pirátská strana ve spolupráci s kadaňskou.
Musím uznat, že celkově na mě akce zapůsobila velmi pozitivním dojmem. Abych řekl pravdu, tak jakýkoli kulturní přínos pro naše město (Žatec) je krokem kupředu z dob naprostého temna, kdy jediným kulturním zážitkem, který zde bylo lze zažít, bylo vypití metru piv na čas v některé ze zdejších náleven. Rozhodně už jen kvůli tomu jsem Pirátům nakloněn - protože jsou jediní, kdo opradu něco dělá a jsou celkově přínosem jak pro kulturu, tak pro politické zastoupení ve městě.

Nicméně zpět k tématu.

Promítány byly celkově 4 filmy s politickou tématikou a to v tomto pořadí.


Musím uznat, že v celkovém měřítku jsem očekával poněkud větší účast na akci, nicméně i tak bych celý Festival svobodného filmu prohlásil úspěšným už jen proto, že se vůbec uskutečnil.

Analogie

3. května 2015 v 12:48 | T.Š. |  O světě kolem nás
Drazí neřádi,

právě jsem byl svědkem rozhovoru na téma: Psychadelické látky pro medicínské využití ANO vs. NE. Možná se pletu, ale vidím v tom jistou analogii se zprávou, která před nedávnou dobou proběhla internetem - totiž, že existuje rostlina, která je mnohonásobně účinnějši při léčbě rakoviny, než chemoterapie.

A stejně tak to je i s psychadelickými látkami. Fungují a pomáhají při léčbě duševních poruch, což je věděcky prokázáno a navíc na nich nevzniká fyzická závislost - nicméně jsou zakázané protože pro farmaceutický průmysl je výhodnější cpát do lidí látky, které jsou k ničemu, zato se jich hodně prodá.

Je to smutné, ale v dnešní společnosti nejde nikomu o to aby byl jedinec zdravý, ale o to aby buď aktivně, či pasivně generoval zisk.

Nemožná, nebo neexistující

3. května 2015 v 12:34 |  O světě kolem nás
Drazí neřádi,

člověk je od přírody společenský tvor a tak k sobě neustále hledá partnera, nebo partnerku. Přitom má v mysli vytyčený jasný seznam jednoduchých pravidel, nebo lépe řečeno bodů, podle kterých postupuje. Například: 1. Musí být chytrá/ý, 2. Musí být hezká/ý ... a tak podobně.

Problém však nastává ve chvíli, kdy je člověk konfrontován skutečností, že v drtivé většině případů u potenciálního partnera, či partnerky nedosáhne konsensu ve více jak 50% všech bodů - tedy bude muset slevit ze svých nároků, což je samo o sobě nepříjemné.

Každý má tedy nějakou tu vysněnou polovičku - každý má nějakou představu o tom jaký by ten člověk měl být, nicméně šáhněte si do svědomí - kolik z vás, přátelé, někoho takového doma má? Kolik z vás má partnera, nebo partnerku, která absolutně odpovídá vašim představám?

Vždycky se najde něco, co vás bude rozčilovat. Co myslíte? Mám pravdu? :)

Černá ovce a ženský

28. května 2014 v 11:05 | T.Š. |  Ze života
Černá ovce naší rodiny jsem byl, stále jsem a dozajista budu i do budoucna.
Jako jediný kouřím, chodím do hospody, ponocuju a tak dále a tak dále. Jenže život by si měl člověk užívat ne? A ne jej trávit v nekonečné letargii uzavřený mezi čtyřmi stěnami. Neustále mi říkají, že když budu žít jako dosud, tak ve 40 umřu, jenže si neuvědomují, že já za těch 40 let stihnu víc než oni za svých třeba 80. Je mi opravdu srdečně jedno, co si o mě kdo říká, nebo myslí. Nikdy nebudu žít spořádaný rodinný život .... nebo přinejmenším ne v nejbližší době. Jednoduše proto, že o to nestojím - o to věčné dohadování s někým a o něčem. Stejně tak jako neexistuje dokonalá žena (popřípadě muž), neexistuje ani opravdová láska - tak proč někomu něco nalhávat ( a hlavně sobě ).
Když člověk od nikoho nic neočekává, může být maximálně příjemně překvapený, nikdy však zklamaný. Poslední dobou si žiju vcelku spokojeně - právě proto, že se těmahle jednoduchejma pravidlama řídim. Je mi jedno, kdo si co myslí, nebo říká. Jak se říká, buďto po mém, nebo sbohem. Jednoduché pravidlo, které však zaručí spokojený život. Když se budete chovat jako arogantní, namyšlený, šovinistický prase, bude to mít hned několik výhod. Předně vám nic neublíží a budete spokojení. Za druhé budete mít znatelně lepší úspěchy u žen, protože ženský takovýhle hajzlíci odjakživa přitahujou víc, než ti hodní, romanticky založení snílci, jakým jsem byl svého času i já.
Nedávno jsem viděl na facebooku jednu fotku. Na jedné straně byla modlící se žena a říkala: Bože pomoz mi najít milého a hodného kluka, který mě bude milovat. Na druhé straně byl Bůh a říkal: Nejsi ty kráva? Loni jsem ti jednoho poslal a tys mu řekla, že ho máš ráda, ale jen jako kamaráda.
A to je přesně ono ... i co se tohoto týče, jsem černá ovce naší rodiny. S tím však už asi nikdo nic neudělá.

Kam dál